Píši z Ostravy, kde jsme znovu konfrontování s omezením svobodně dýchat, tvořit, pracovat.
Zrovna probíhá Měsíc autorského čtení, červenec literatury, kdy do Ostravy přijíždějí významní autoři, muži i ženy (přirozeně mám obě pohlaví pod zaběhlým slovem: autor), jsou to krásní lidé, krásné večery. Tak se to děje už desátým rokem.
Letos podobně jako v minulých letech poslouchám románové příběhy lidí, procházejících hrůzami totalitních režimů, jedno jestli od maďarských, českých, slovenských nebo polských autorů. Není to o mnoho jiné, než v loni, pravda, ale malinko intenzivnější jo (záměrně nepoužívám „ano“). Jako by všichni cítili blížící se kudlu odněkud zezadu a jako by se ve všech probouzel strach, aby se minulost neopakovala. Ne, opakovat se nebude, protože nic není nikdy stejné a ani podobné není stejné. Ale stejně podivná hrozba visí v luftu.
Koronavir.
Situace s koronavirem je tak sofistikovaně nebezpečná, že málokdo rozpozná, co je co a kde je pravda. Ale téměř každý se bojí – aby neonemocněl on sám nebo někdo z jeho blízkých. Což je zcela přirozené, jelikož nikdo neví, kde a kdy může přijít do styku s virem a co bude následovat.
Protože se skoro celý život zabývám tématem strachu, zpočátku v práci s dětmi a posléze v terapeutické praxi, a protože se tématu strachu věnuji skoro denně, do hloubky studuji léta a léta jeho sílu, vliv i důsledky, tak považuji v tuto chvíli za svou povinnost sdílet s vámi svoje poznání i svůj postoj k rozhodnutí vlády o aktuálních opatřeních.
Nebudu popisovat řady vědeckých výzkumů, které se strachem zabývají, jen připomenu, že všechny potvrzují, jak strach, zejména ten, který je podněcován vnějšími okolnostmi, ponechme stranou, do jaké míry s vědomým záměrem, způsobuje paradoxně vždy neschopnost řešit daný problém konstruktivně, tvoří jakousi mentálně-emoční past, či smyčku, ze které člověk přestává vidět východisko, a mentálně zaslepen začíná plně věřit zastrašujícímu.
Zjednodušeně řečeno: nevidí tuto past, protože je uvnitř ní, necítí, že jeho přirozené vnímání a posléze i rozhodování je oslabeno strachem. Takový člověk má strach i z těch, kteří jeho strach zpochybňují, a posléze i z těch, kdo ho zastrašují. Prostě nevidí a neslyší přirozené, ba mnohdy logické argumenty, protože je v emoční pasti. To je nejhojnější půda pro totalitní formu života – kdy jeden diktuje, zastrašuje, druhý se bojí a poslouchá.
V tomto článku není možné hlouběji rozebrat téma strachu a nabídnout východiska. Ale přece jen jedno nabízím: platí totiž, že vždy, bez rozdílu, vždy odevzdáváme svoji sílu a moc tomu a těm, čeho či koho se bojíme.
Ukradená moc
Z psychologického hlediska vždy platí, že zastrašující čerpá sílu a posiluje svou moc díky energii těch, kteří se ho bojí. Tato teorie platí obecně, tedy v běžném životě, ve vztazích, ale i v rovině politicko-společensko-sociální. Není to jen teorie, je to praxe.
Politici celého světa objevili geniální prostředek, jak posilovat svou moc a udržovat energii pro svůj politický život, protože si vyzkoušeli a na koronavirové epidemii ověřili, že lidé se bojí. A když se bojí, odevzdávají svou moc do jejich rukou. Ovečky poslouchají – jak ovečky. Byl to geniálně vychytralý tah, proti kterému není snadné se postavit.
Jenže nebát se v této situaci, když se jedná o zdraví, to vůbec není jednoduché, natož, když se v tom člověk nemůže plně zorientovat, nemaje všechny informace a neznaje celou pravdu.
Vzpomínáte?
Všichni máme nepochybně v paměti strach z Hitlera. Já prostřednictvím živé zkušenosti mých rodičů. Ale jaké milionové davy mu tenkrát věřily? Jen si vzpomeňte.
Všichni máme v živé paměti strach z komunistů a jejich zločinů – já mám kromě zkušenosti mých rodičů také svou osobní zkušenost (můj bratr odcestoval za totality do zahraničí a nevrátil se… a nastalo peklo v životě). Ale jaké milionové davy jim tenkrát věřily? Jen si vzpomeňte. Někteří věří dodnes, až to rozum nebere.
A dnes?
Dnes se ocitáme uvnitř něčeho, co budeme moci posoudit až po té, co z této situace vystoupíme, až skončí, až vyjde pravda najevo. Jakože vyjde. O tom není pochyb. Takže dnes nemůže nikdo s určitostí říct, CO JE CO. Jediné, co může každý – je naslouchat svému srdci. Pokud tak udělá, pak pravděpodobně zaslechne „Neboj se“, ovšem to zrovna nechce slyšet. Hrozba nemoci a smrti je tak velká, že žádný hlas srdce nebude chtít nikdo poslouchat.
A jsme v pasti.
Pocit bezmoci, zdánlivě bezvýchodnosti.
Nemám žádnou dobrou radu,
jak si poradit, ale dobrá, mohu alespoň naznačit, kudy vede cesta.
Uvědomovat si strach, když jej pocítíte. Uvědomění je totiž nejmocnější silou k rozpoznávání, zda se jedná o vzdávání se vlastní moci ve prospěch jiných, nebo zda je to strach oprávněný, tedy i bezpečný.
Není totiž snadné tohle rozpoznat, zejména, pokud se strach týká něčeho, co není vidět, slyšet, cítit, co možná vůbec není, Bůh ví, takže se strach stává zdánlivě oprávněným, a ti, kdo se nebojí, jsou pro ustrašené hrozbou. V případě viru – je to sofistikovaná manipulace, forma války.
Překonávání strachu – z nemoci i z politiků (kterým nevěřím ani slovo!). To je možné jen díky uvědomění si svého strachu.
Odvážné veřejné sdělování, jaký je váš postoj.
Mluvím s lidmi při sebemenší příležitosti. Například v den vyhlášení tohoto nového opatření mne v obchodě vietnamský prodavač upozornil, že musím mít roušku, kterou jsem neměla… jenže já jsem nevěděla nic o těchto opatřeních, protože televizi nemám a u počítače jsem ten den ještě nebyla… byly tam další dvě mladé dívky, zahalené rouškou a strachem… otevřela jsem tuhle debatu o strachu … vietnamský prodavač mi emočně rozvášněn chtěl sdělit nesrozumitelnou češtinou, že je to vážné, protože umírají lidé a bude to ještě horší, protože jich bude umírat více a více…(panický strach)… Načež dívky se přidaly na mou stranu, jako by s vděčností, že to někdo pojmenoval za ně… a začaly vyprávět, jak je to štve, jak vznikají protestní skupiny, které se začínají bouřit, jak jim to všechno už také připadá nevěrohodné, jak… Nicméně nakoupit jsem směla, i když s vážným varováním, že příště s rouškou.
A konečně:
Vyslovování vděčnosti za zdraví svoje i svých blízkých, známých i neznámých, VšehoCoJe, protože vděčnost vše násobí, umocňuje, posiluje, zejména to, za co jsme vděční.
Co víc dodávat?
…
Věřím, že mi rozumíte.
„Neboj se“, řekl Anděl!
A já dodávám: „Vezměte si svoji sílu zpět. Je vaše! Vaše síla je moudrost duše a vděčnost za to, že tuto moudrost můžete v sobě probudit. Všichni ji máte. Bez rozdílu. Nenechte se okrádat.
Jen strach z politických „rad“ vám ji krade.
Jak říkávala moje babička: „Kdo krade, může i zabít.“
Držte se, máte-li čeho.
A stále platí, že naladit se na vše dobré díky meditacím, je požehnáním.
S vděčností Yvell
V Ostravě 18. 7. 2020
————————————————-
Mgr. Yvetta Ellerová – certifikovaná terapeutka, lektorka – „ladička“ pozemského a andělského světa, která se celý život věnuje andělům, dětem a umění. „Děti a umění jsou za-zrakem.“