K čemu je mi trpělivost, když nemám odvahu

Současná situace jako by přímo vykřikovala, že se neobejdeme bez trpělivosti a důvěry a také odvahy… jednoduše bez ctností, abychom zvládli všechny těžkosti, které aktuální situace přináší.

Ničím jsme se neprovinili, dokonce jsme zdraví, my i naši blízcí, a přesto nás současná opatření mohou nepříjemně postihnout. Jedni ztratili příjem, neví, jak uživit své rodiny, jiným něco takového hrozí, druzí nemohou třeba svoje blízké navštěvovat, jiní zůstali osamoceni… Někdo třeba prochladl, má rýmu a v úzkostech se ukrývá, aby nezakašlal v přítomnosti cizích lidí… Jenom strach se rozvaluje v energetickém poli.

A když by dnes někdo těmto lidem řekl, že je potřeba trpělivosti, tak s tímhle pošlou každého k šípku, protože k čemu jim bude trpělivost, když společensko-politický systém po nich netrpělivě a bez soucitu žádá to, o co díky němu přišli.

„K čemu je mi trpělivost v takové situaci, když ztrácím odvahu k životu?“ mohli by říci.

„K ničemu“, mohla bych odpovědět.

Protože má-li člověk trpělivost, tak jej v tu chvíli napadne, že může tak akorát trpělivě čekat, čekat a čekat, a při tom beze změny trpět, případně se dovolávat nespravedlnosti vesmíru, zatracených okolností a bůh ví čeho ještě. A stejně se nic nezmění. Jistě, souhlasím.

Jenže trpělivost je velká vnitřní aktivita, a její vědomé uchopení vede k aktivitě vnější, ale s plným porozuměním.

Přičemž k aktivitě vnější je potřeba odvahy, coby vnitřního postoje. Takový vnitřní postoj vyžaduje zase docela hodně životních sil.

Vypadá to jako bludný kruh – protože ztrátou odvahy k životu přichází člověk o životní síly, ztráta životních sil vede zpravidla k onemocnění, a pak člověku ani trpělivost nemůže pomoci, pokud nemá sílu k životu.

Co kdybychom tu větu postavili obráceně: člověk má odvahu k životu, ale ztrácí trpělivost? Tak tady už je patrné trochu více aktivity. Což by mohlo znamenat, že se s odvahou pustí do nějaké akce, ale nebude-li přítomna trpělivost, coby vnitřní, duševní ctnost, pak je více než pravděpodobné, že se do akce pustí bez rozmýšlení, bez uvážení. Prostě hurá akce. Může dopadnout dobře, ale nemusí.

Trpělivost je zdrojem vnitřního klidu a ten je důležitý pro aktivní a rozvážné či odvážné počínání. Trpělivost posiluje vnitřní síly i racionální zvažování před jakýmkoliv činem.

O tom, že nás ctnosti propojují s kosmickým vědomím Boha, a je jedno, zda tomu věříte nebo ne, není skoro pochyb. Stejně jako o tom, že rozvíjení ctností vede k plnění snů, záměrů, k radosti.

Jedná se o pohyb a bez takového životního pohybu nemůže nic v životě nastat, natož aby se dělo k obrazu našemu.

Podoba a výsledky našeho konkrétního životního počínání, a já už stovky let pořád dokola opakuji, že je nezbytné být si vědom svého počínání, je vždy a nekompromisně ovlivněno našimi duševními vlastnostmi, můžeme jim říkat ctnosti.

Uvedu ještě jeden příklad: Láska a spokojenost. Představte si, že nebudete žít v lásce a budete chtít prožívat pocit spokojenosti. To skoro ani není možné. Nebo jen v některých okamžicích, které zpravidla jsou iniciovány něčím vnějším, nebo hmotným. Prostě jedno bez druhého není dost dobře možné.

Co ovšem v případě, kdy žije člověk sám, bez vztahu? Je nasnadě říci – bez lásky? Aha? Tak takový člověk nemá šanci zažívat pocit spokojenosti?

Kdepak.

Z historie moudrých a učených Mistrů víme, že je tomu naopak. Zažívají jak pocit spokojenosti, tak pocit Lásky. Takový pocit totiž není vázaný na něco vnějšího, mám na mysli vztah dvou lidí, partnerů, ale je to vnitřní stav.

Láska jako životní pocit – láska k sobě, láska k přírodě, Bohu, láska k vyšší moudrosti, duchovním silám…

Kdybych vzala jednu ctnost po druhé, vždycky bychom se dobrali k tomu, že jejich rozvíjení vede k životní radosti a poté k naplňování životních záměrů v souladu s plánem duše, protože se jedná o čisté, čiré životní pocity, protkané vnitřní moudrostí, naplněné AHA momenty a ty jsou inspirací k jednotlivým životním krokům.

Dodávají odvahu, proměňují útrpné čekání v klidnou a důvěryplnou trpělivost.

Jedna na druhou navazují a jejich pořadí není náhodné.

Právě v době, kdy píši tento článek, se ocitáme v období, kdy planeta Merkur – související a ovlivňující komunikaci i zdraví, je v retrográdní fázi („zpětných chod“ – viz článek), takže zmíněné oblasti mohou váznout, a proto je trpělivosti potřeba více než kdy jindy,  notabene v situaci lockdownu.

A jak si užít retrográdní fáze?

O tom je jiný článek: Merkur v retrográdní fázi na přelomu října a listopadu 2020

Trpělivost je jedna z posledních ctností v celoročním cyklu, která je velmi podstatná, důležitá a mocná, ale bez rozvinutí těch předchozích, by ztrácela svou mocnou sílu.

Tak tak. Tak to je.

Buďte šťastni a těším se na setkání v celoročním putování po radostech a ctnostech.

 

Yvell

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.