Je celkem zajímavé jak přesvědčiví umíme být, když mluvíme o tom, co je v našem životě špatně, jak moc dobře víme, že to či ono špatně je, a přesto to jednoduše uzavřeme tím, že doufáme, že se to snad jednou, ideálně brzy, zlepší…, že se snad něco stane…
Celkem „pozitivní“ strategie, že? Čekáme, až „se něco stane“ – jako by něco někdy nějak mělo pracovat za nás. Ale to je ta nejhorší varianta, protože nějaké „něco“ sice zapracuje, ale většinou nikdy ne tak, jak bychom si přáli.
Co teď s tím?
Co kdybych vám teď řekla, že „něco“ prostě nemá cenu opravovat, vylepšovat a předělávat, že to mnohdy ani není možné, protože nikdo není porouchaný a nikdo nepotřebuje do servisu pro nové „náhradní díly“… a že zcela zbytečně příliš mnoho času a energie investujeme do toho, jak se snažíme změnit svoje okolí .. a že se díky tomu pouze a jen protáčíme v nesmyslném kruhu.
Jedinou osobu, kterou můžete změnit, jsme my sami.
Jak?
Mít kontrolu nad svými vlastními reakcemi. Zdá se to možná těžké, ale není to taková dřina.
Prvním krokem je být si vědom toho, co právě teď dělám (myslím, říkám).
Co uděláte, když vám přestane fungovat mixér a už nebude možné ho opravit? Budete i tak každý den chodit do továrny, která jej vyrobila, plakat a prosit je, aby to ještě zkusili opravit? Aby udělali zázrak? Nebo budete každý den na svůj mixér křičet a vyčítat mu, jak vás mohl tak hluboce zklamat? Budete i několik let poté neustále vzpomínat na den, kdy váš mixér byl skvělý, úžasný, ale teď přestal fungovat a jak „sprosté“ a „necitlivé“ to od něj je? Vždyť vy jste do něj ‚tolik‘ investovali a zacházeli jste s ním tak slušně… Absurdní, že? A přesto, když slovo mixér ve větách zaměníte například za slovo vztah, tak již to tak absurdně nezní, že?
To v čem se odlišujeme jeden od druhého, je způsob, jak se vyrovnáváme s minulostí. Někteří z nás žijí celý svůj život se zaměřením na minulost, litují toho, co se stalo, nebo pořád žijí v iluzi něčeho krásného, co bylo, ale už není… a jiní prostě uznají skutečnost, že určitá kapitola jejich života prostě byla taková, basta fidli, a nadšeně se těší na další kapitolu a nadcházející nové výzvy.
Jak jste na tom vy?
Žijete v obavách z budoucích událostí?
Myslíte, že je zapotřebí žít ve strachu z budoucích událostí na základě toho, co se stalo v minulosti?
Co kdybyste věděli, že ten strach ze změny je možná jen nevědomá nedůvěra, kterou v sobě „pěstujete“, aniž o tom víte, a že snadná cesta jak z toho ven, je přestat se dívat na minulé chyby svoje nebo těch druhých a zaměřit se na to, co jste dokázali a ještě i dokážete! Anebo si snad raději zvolíte „plánovat svoje budoucí nezdary“? Odpovězte si na tyto otázky:
- Proč ze sebe nechcete mít dobrý pocit?
- Ale já chci mít dobrý pocit
- a proč ho nemáš?
- Protože jsem smutný
- A proč jsi smutný, naštvaný?
- Protože nemám dobrý pocit (z toho, co se stalo…)
- Z toho pokaženého mixéru? …
- Ano, jsem prostě naštvaný (na ni, na sebe, na všechno…)
AHA! Bludný kruh! (často u klientů přesně v této fázi naskakuje VZTEK)
Co vás právě teď zastavuje?
- Ten smutek, že jsem sám, že mě opustila (opustil), že se ke mně tak (někdo) zachoval …, připadám si jako blbec, to byla zrada
A teď si položte otázku:
Co potřebuji k tomu, aby nastala změna?
… a doplňte to, co vás okamžitě napadne!
Tak.
To, co vás napadne, je přesně to, co se opatrně vynořuje v podvědomí.
A vy si můžete někde sami, v klidu, o samotě buď přiznat, že tohle opravdu je to , co potřebujete, ale trochu se bojíte tomu uvěřit, nebo spíš skoro vůbec nehodláte připustit, že by to vůbec bylo možné. Nebo tuhle podvědomou odpověď dál ignorovat a nechat všechno při starém. Obojí je možné.
Znáte mojí mantru: Nic nemusím, ale všechno můžu. V tom jsem dokonale svobodní – v rozhodnutí.
Taak si to zkuste! Upřímně a hravě.
A co dál?
Napište si vaše odpovědi na tyhle otázky. To je moc důležité. Psaní je první forma manifestace v realitě. A koneckonců – vždycky se k tomu můžete vrátit.
A co více můžete udělat, to se dočtete v následujícím článku.
Pro tuhle chvíli stačí.
Buďte šťastni
Yvell