Velikonoční tradice a zvyky

Bílá sobota

Dnes je sobota – bílá sobota – nádherná a jasná, jako už léta nepamatuji tak čisté nebe. 

Bílá sobota je dnem, kdy se věřící modlí u Kristova hrobu a přemýšlejí o jeho umučení, smrti a sestoupení mezi mrtvé. Současně očekávají jeho vzkříšení.
V tento den se neslaví mše svatá. Až ve večerních hodinách se slaví mše ze zmrtvýchvstání Páně.

Již ve Starém zákoně si Židé každoročně připomínali noc, při níž byli osvobozeni z egyptského otroctví. Křesťané zde oslavují noc, při níž Ježíš Kristus vstal z mrtvých a osvobodil lidi z hříchu. Odtud plyne název Velikonoce neboli Velká noc.

Mše začíná po západu slunce. V blízkosti kostela bývá přichystán oheň, který symbolizuje světlo Kristova vzkříšení. Věřící se následně odebírají se svíčkami do tmavého kostela, přičemž jdou za rozsvícenou velikonoční svící (paškálem).

Název je pravděpodobně odvozen od bílého roucha věřících, kteří jsou v tento den večer křtění.

  • sobota je posledním dnem půstu
  • bílá bývá nazývána proto, že nejvýznamnější událostí je KŘEST, zvláště křest dospělých – katechumenů; řecky katechúmenos = ten, který má být učen
  • všichni pokřtění v tento den se oblékali do bílého roucha označujícího očistu od hříchu. I zde hraje VODA významnou roli.
  • prostřednictvím KŘTU sestupuje Kristova individualita do fyzického těla
  • křest vodou je obrazem touhy člověka po duchovním životě a jeho snahy po proměně své individuality

Staré zvyky a tradice Bílé soboty

  • světí se voda, která se po celý další rok používána k svěcení a vykrápění, žehnání, křtění nemluvňat apod.
  • lucernarium – je obřad, při kterém se žehnalo světlu, a zpívaly se žalmy
  • večer se před kostelem zapalují a světí ohně
  • pálí se ratolesti z Květné neděle a popel z tohoto ohně je pak používán k dalším obřadům, nejvíce však na Popeleční středu následujícího roku (40 dnů před velikonocemi, kdy začíná půst – Masopust)
  • od posvěceného ohně se rovněž zapalovaly velikonoční svíce, tzv. paškál, jehož „světlo“ věřící vnášeli do ztemnělého kostela při bohoslužbě Vzkříšení
  • v tento den si hospodyně nosily z domu své polínko k ohni, které si po posvěcení ohně jako oharek odnášely domů a od nich zapalovaly v kamnech nový oheň
  • z ohořelých dřev se zhotovovaly křížky, které se zapichovaly do polí, aby dobře rodila, nebo se vkládaly za trámy domu, aby chránily dům před požárem

 Velikonoční noc ze soboty na neděli

Přibližuje se Velká noc, noc ze soboty na neděli – VZKŘÍŠENÍ, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých.

Událost, ve které člověk překonal všechny pozemské zákony.

Ano, Velikonoce nám ukazují, že jen v naší mysli jsou zákony, které mohou být omezující, ale Kristus nám ukázala už před dvěma tisíci lety, že pozemské zákony jsou „nic“ proti duchovním.

Kdy už to konečně pochopíme?

  • Bohoslužba Vzkříšení v kostele, které předchází noční bohoslužba – tzv. vigilie (bdění, lat. vigilia = noční hlídka), se v minulých dobách konávala dříve, časově předsunutě, než došlo ke skutečné události (dopoledne, odpoledne). V poslední době se častěji koná večer, případně se stále více přibližuje oné skutečné hodině. Ale nikde není přesně uvedeno, ve kterou hodinu k oné události vzkříšení došlo.
  • Slavnost Vzkříšení není jen bohoslužbou v kostele, ale je slavností obecnější, lidovou. Po dlouhém půstu, poté velké bolesti ze smrti Kristovy, přichází radost ze zmrtvýchvstání, naděje, že smrtí nic nekončí, probouzí radost
  • vzkříšený Kristus se zjevil svým apoštolům, nikoli však v podobě vrácené zpět do předchozího života, ale v proměněné podobě těla i života. V této proměněné podobě chodil po zemi, setkával se se svými apoštoly po dobu 40 dnů, až při posledním setkání jim řekl, že ho již neuvidí, ale že pomoc bude seslána Duchem svatým (svatodušní období). To už ale patří do dalšího období.

Neděle – Boží hod velikonoční

Žehnají se při ní také pokrmy, často velikonoční beránek, maso a vejce.

  • zvaná též Velká neděle nebo Bílá neděle
  • třetí den velikonočního Třídenní
  • vrcholí slavnost vzkříšení, zmrtvýchvstání Páně
  • Konstantin I. nařídil v r. 321 úplný nedělní klid, křesťan by měl neděli světit návštěvou bohoslužby, klidem a rozjímáním
  • Novokřtěnci nosili naposledy na sobě bílé křestní roucho
  • V současnosti se v tento den často koná první svaté přijímání

Staré zvyky a tradice Velikonoční neděle

  • tímto dnem končí půst, začíná se jíst masité jídlo
  • Světí se velikonoční pokrmy (opět význam vodního elementu) – beránek, mazanec, chléb, vejce, víno. Tyto pokrmy mají člověku pomáhat pozvolna přejít z postní stravy na masitou
  • z masité stravy se jí skopové, jehněčí, holoubata – předem posvěcená v kostele
  • chodí se na procházky, návštěvy, příchozím hostům se musí dát nabídnout z posvěceného pokrmu
  • dívky vymalovávají vajíčka
  • lidé si mají oblékat něco nového na sebe, „být v novém
  • hospodáři si v tento den obcházeli svá pole a zapichovali zmíněné posvěcené ratolesti do polí s vírou v dobrou úrodu. Čím vyšší (delší) byly větvičky ratolestí, tím lépe, protože hospodář si přál alespoň do takové výšky vyrůst své obilné klasy.

 

Poznámka – napsala jsem před lety: za komunismu, koneckonců u státního zemědělství platí stále, je opačná tendence: snažili se naopak vypěstovat klasy co nejnižší, nejkratší, nejlépe za použití chemických preparátů, aby měli co nejméně starostí a práce s přebytečnou slámou. Zajímalo je pouze zrno. Jaký asi mohli mít zájem o dobytek, o to jak a čím zvířatům podestelou? Paralela ztráty vztahu k přírodě jako k harmonickému celku nepochybně souvisí se současností, tedy s nemocemi krav, prasat, drůbeže (ptačí chřipka) apod. Důsledky nemoudrých rozhodnutí nebývají zjevné okamžitě, proto se tato souvislost nedá materiálním způsobem chápáním světa dokazovat, ale z duchovního pohledu každý bolestný čin (i myšlenka) vůči přírodě, zvířatům, člověku je „zaznamenán“ a není prosta patřičných důsledků.

Tato krátkozrakost vůči souvislostem přežívá i nadále – pád komunistického režimu nebyl přímou cestou k moudrosti.

A dnes? Hrůza a nemoci jsou zdá se stále nablízku, kolem nás i v nás. A člověk stále nepoučen?

Velikonoční pondělí

  • nazývané též červené pondělí
  • chlapci chodívají dům od domu „po pomlázce“. Tento prastarý zvyk znamená „omladit“.
  • mají karabáče (někdy se říká pomlázky) upletené z vrbového proutí, což je souvislost s mladými ratolestmi, kterými byl vítán Ježíš Kristus na Květnou neděli. Je symbolem vítězství a také zdraví, mladosti a svěžesti a poklepáním jsou děvčatům tyto kvality jakoby přisouzeny
  • někdy hospodář vyšlehal čeládku, aby nebyla po příští rok líná
  • nebo bývá vnímána i jako projev přátelství mezi rodinami (chlapci nechodili k těm sousedům, se kterými nebyli rodiče zadobře)
  • na pomlázku se začínalo chodit v pondělí ráno po mši, a to nejprve ke kmotrům. Nedodržel-li se tento postup, bylo to vnímáno jako velká urážka
  • přišel-li mladík časně ráno (před mší) za dívkou a ona mu pak darovala dvě vejce ve vyšívaném ubrousku, bylo to považováno za závazný slib lásky
  • toto velikonoční koledování s pomlázkou končívá v poledne, pak se karabáče vyhazují, neuchovávají se do dalšího roku, protože příští rok se musí uplést nové z čerstvého a mladého proutí

 

Každý rok znovu a znovu můžeme díky velikonocům křísit to krásné a láskyplné JÁ v sobě.

 

Přeji všem blažené pocity ze vzkříšení světla uvnitř i vně!

Buďte šťastni.

 

Odkazy na pletení pomlázky

https://www.rexter.cz/rubriky/zajimavosti/jak-uplest-pomlazku-snadny-navod-pro-vsechny_313.html

https://www.ceskevelikonoce.cz/pleteni-pomlazky/

 

Yvell

 

Yvetta Ellerová – terapeutka – „ladička“ pozemského a andělského světa, která se celý život věnuje dětem, umění a andělům.

Děti a umění jsou za-zrakem.

www.yvellerova.cz

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů