Vzpomněla jsem si dnes na jednu příhodu, starou 25 let. A ona souvisí se současnou dobou, se současnou situací.

23. dubna 2020 to bude deset let, co zemřel můj (náš rodinný) drahý přítel a vynikající spisovatel Jan Balabán. Byl stejný ročník jako já, byl mnohem větší, měl rád moje malé písně, zrozené z básní, a já měla ráda jeho jako člověka v životě i v literatuře… A nestihli jsme hromadu všeho, co jsme si slibovali, že si řekneme, že společně uděláme… Pořád je po něm velká díra. A dnes večer mne přivedl k otevření zpráv z duchovních novin.

Honza věděl, co si žádá život.

„Můžu si ji pochovat?“ zeptal se mě, sotva se usadil v kuchyni, když nás navštívil čerstvě po narození dcery Anežky (před 25 lety).
„Jistě, můžeš“, odpověděla jsem a viděla, jak nadechuje sílu velkého života v malém tělíčku. V ten moment vyskočil a běžel do koupelny umýt si ruce. Nebyla žádná karanténa.

Po patnácti letech, než byl Honza pochován, mi řekl: „Yvetto, kdybys měla poznat celou pravdu (chtěla jsem), zabila by tě.“Nezapomenutelné do smrti. A poznatelné asi až po ní.

Honza věděl, co si žádá smrt.

Zemřel nečekaně, mladý, ale ve velkém poznání.

A dnes?

Celý svět se nyní ocitá v situaci, kterou ještě nikdy nežil – celoplanetární (více-méně) karanténě.

Jenže v duchovních novinách dnes nejsou žádné zprávy, jen hromada otázek:

Neznáte celou pravdu a chtěli byste ji poznat, je to tak? Myslíte si, že by mnozí chtěli vědět, co se to ve skutečnosti nyní děje. (Já bych chtěla znát celou pravdu, napadlo mne.)

Ale vzpomněla jsem si na Honzův hlas. Co když měl Honza pravdu? Co když by nás poznání CELÉ pravdy zabilo? Tak co vlastně žijeme? Co chceme? Život nebo CELOU PRAVDU? A co je to PRAVDA? A co je to život? Víme nebo nevíme? Co my jen víme?

A co můžeme, co zmůžeme?

Neznáte celou pravdu, protože celá pravda je něco, co vás přesahuje, co obsahuje celý příběh, ten je nekonečný, zatímco vy žijete v tomto životě v příběhu omezeném, do jisté míry konečném.

Jediné, co můžete v tuto chvíli, v dané situaci poznat, je vztah k tomu, co neznáte.

Co dodat?

Děkuji.

Zavírám noviny, zavírám i svůj vějíř asociativních myšlenek, které se vynořuji též jako otázky, a přeji všem rovnovážný stav i vztah k Bohu, který je s námi se všemi, v nás všech, bez rozdílu.

Neznáme celý příběh, ale můžeme jej s vděčností  žít. Neznáme celou pravdu, ale můžeme být pozorní k vlastnímu životu, abychom poznali svůj vztah k tomu, co neznáme.

Krásné. Krásné. Krásné: poznat svůj vztah ke všemu, co známe i co neznáme, je cestou  k sobě, k životu, k moudrosti.

Poznat jen ten VZTAH!!! To by bylo!

Inu tak.

 

Buďte zdrávi a šťastni.

Yvell

V Beskydech 22. 4. 2020

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *