Zprávy z duchovních „novin“ přinášejí v těchto nelehkých časech velkou naději! Duchovní energie jsou nám nakloněny, zvláště tento měsíc!!! Krása. Z určitého pohledu jsou ony zprávy ale docela nekompromisní: „… pokud se lidstvo neobrátí k duchovním hodnotám, čeká ho bída a utrpení…“ Není to hrozba, je v tom velká naděje.
Tak to je: snáší se k nám obrovská duchovní síla, která se může zde na Zemi manifestovat jen skrz nás, naše fyzická těla, vědomou mysl a oddanost Bohu.
Tak ji prosím, moc prosím, nepromarněme.
Co je možné dělat a udělat?
Tento text je o naději, oddanosti, Ráji a dětech. Snáší se ke mně ve velké naléhavosti, protože všechnu bolest, smutek, starosti, neklid a Bůh ví co ještě nepříjemného, co nyní prožíváme, vydechujeme do vzduchu, do Vesmíru, k Bohu, a vůbec se nebojíme, že vydechujeme emoční jed. Ani roušky při takovém vydechování emočního jedu nenosíme, ale stejně by nepomohly. Přitom vydechovaná strach, vztek, úzkost, bezmoc, zoufalství… jsou nejvíc škodlivé, jsou to vážně duchovní jedy. Co vydechneme, to je k dispozici k nadechnutí i všem ostatním a stejně tak i zpětně my sami to nadechujeme.
Když jsem vloni připravovala celoroční duchovní provázení 12 ctnostmi, které již běží (on-line), a je pouze pro registrované (a činí nám všem mimochodem obrovskou radost), tak jsem nevěděla, jaké události nás čekají, ale tušila jsem, že to bude významný rok. Na stránkách si můžete přečíst, co se dalo předvídat už vloni, a vlastně kdykoliv dříve.
Ale zpátky k tomuto měsíci, měsíci rovnováhy mezi světlem a tmou – taková krása.
Oddanost
Oddanost je 4. stupněm ze dvanácti ctností a náleží právě znamení Berana. Jednotlivé stupně na sebe navazují, ale tento 4. stupeň je v současné době tak aktuální a tak důležitý, že jej zveřejňuji pro všechny.
S 1. jarním dnem jsme totiž vstoupili do 4. stupně, nebo-li 4. ctnosti, kterou je ODDANOST.
Nyní máme celý měsíc možnost věnovat mentální, emoční, fyzickou, veškerou pozornost oddanosti, která je zdrojem velké naděje. Vědomě.
Proč?
Protože tahle aktuální situace nám pomáhá probudit zapomenutou schopnost oddanosti, a jejím probuzením se začne všechno měnit a uzdravovat.
Protože díky oddanosti budeme do vzduchu vydechovat myšlenku na Boha, tím uzdravíme nejen sebe, ale i vzduch, který budou nadechovat všichni.
—
Jestli si myslíte, že mě tato situace, ve které se zrovna ocitáme, baví, tak si to nemyslete.
Nečiní mi žádnou radost, žádnou zábavu…
Když se ale zeptám dál, PROČ tady mám být, proč tohle mám absolvovat (protože nemusím), PROČ jsem se tak kdysi dávno, pradávno rozhodla, že v takové situaci bude mít můj život smysl, … přichází odpověď:
Dnes, kdy dokončuji tento text, je první jarní den, den rovnováhy mezi světlem a tmou a světla začne přibývat, což je úžasná NADĚJE.
Když mi bylo umožněno ocitnout se v tématu ODDANOSTI, přicházela ke mně opakovaně pořád jedna a tatáž odpověď:
DĚTI, DĚTI, DĚTI, … DĚTI NÁM DARUJÍ ZTRACENÝ RÁJ.
Co to znamená?
Děti nám darují ztracený ráj? A kdy?
Když se narodí?
JO (slovo „ano“ už nepoužívám, je zneužité a vykradené)
Nebo když jsou v pubertě? A my, jako rodiče, máme prokázat obrovskou trpělivost nebo Bůh ví co?
JO.
Nebo když nám děti odejdou z domu? A my, rodiče, máme pocit, že jsme zůstali úplně sami?
JO.
Nebo když jste prarodiči … praprarodiči a máte už děti skoro v důchodovém věku…?
JO.
Nebo vzpomínka na vlastní dětství … často se tomu říká vnitřní dítě…?
JO.
A jak to souvisí s oddaností?
…
V posledních dnech, kdy se zavíraly školy a školky, tak jsem byla několikrát svědkem, jak maminky říkaly: „Ježišmarjá, ale co já si s nima doma počnu? … Jo, Pepíčka, toho bych si ještě doma mohla nechat, ale s oběma to nepůjde … Aničku musím někam upíchnout…
Zoufalí rodiče (i když jejich situace je pochopení hodná).
Ale co děti? Jak se asi takové děti cítí? Jak asi vnímají sílu a moudrost své maminky? Skoro zákonitě se začnou cítit zbyteční, překážející… ztrácejí přirozenou schopnost důvěry i oddanosti, a později si jí nemohou ani v dospělosti užívat, natož pak důvěřovat nějakému Bohu nebo tomu vzduchu? To je nemyslitelné.
Podívejme se na obraz narozeného dítěte, které je v plné bezbrannosti, dalo by se říci BEZMOCI, je úplně plně ODDÁNO své mamince. Dítě, které přijde na tento svět nahé, nemluví, nechodí, zuby nemá, vlasy nemá… tak absolutně nepochybuje, že o něj bude postaráno, jen se obrací k mamince jako k Bohu… a ona se nad ním jako Bohyně sklání…
Maminka je pro dítě, když se narodí, oporou, je pro něj Bohem… To je skutečnost a zkušenost, která není ničím nahraditelná.
Možná se právem zeptáte: „A kdo je oporou mně?“
Odpověď? „Bůh.“
Obraz dítěte, které je plně oddáno své matce, je také obrazem toho, že i my „velcí“ se máme o koho opřít. O Boha.
Můžete se hned teď a bez pochyb a plně ODDAT Bohu, který je v každé naší buňce, je ho plný vzduch, je všude, sklání se nad vámi jako vaše maminka v dětství.
Ale to je možné udělat jen s plným rozhodnutím a VĚDOMÍM!!!
Člověk má v každém věku, v každém okamžiku možnost opřít se o Boha, oddat se mu jako malé dítě, ulehnout do jeho náruče a nechat se konejšit a hýčkat, a tak nechat vstupovat duchovní moudrost do fyzického těla – a skutečně to zažít – skrz mysl i skrz pocity. A pak vydechovat ten pocit do vzduchu.
Ale děláme to? Sami si odpovězte. Akorát vím, že když se to lidem tu a tam podaří, zažívají pocit Ráje.
—
Jo, jsou to děti, kdo nám v dětství ukazují, že v tomhle světě nezůstáváme bez pomoci a bez opory nikdy a nikdo, ukazují nám to, když jsou malé a s plnou důvěrou oddány mamince a mohou nám to připomenout, když jsou velké, pokud si to dovolíme a pokud to děti samy opravdu zažily, když byly dětmi.
Pak už je jen na nás, zda se rozpomeneme.
Děti nám ukazují svou oddanost tak nenápadně i proto, abychom si toho už v době jejich dětství byli vědomi, a potom v dospělosti a ve stáří věděli, že ani my nezůstáváme sami, ale že je to Bůh, kdo nám nabízí oporu, sklání se nad námi, akorát to už se musí ten „velký“ opřít o Něj vědomě a sám. To už se neděje samozřejmě
Jak to můžeme udělat?
Právě vzpomínka na vlastní pocit oddanosti z dětství může hodně pomoci. Stačí si uvědomit, že kdyby nám takové pomoci nebylo v dětství dopřáno, nežili bychom teď, to bychom zahynuli. A protože žijeme, tak to je důkaz, že jsme pocit oddanosti jako děti v plné síle všichni žili a zažili, proto takový rajský pocit můžeme zažívat i v dospělosti. Akorát vědomě. Umíme to!
ODDANOST Bohu je možnost, jak můžeme zažívat radost i pocit svobody, protože se pro takový rajský pocit rozhodujeme svobodně.
Budeme klidně dýchat. Svobodně, oddaně a zdravě. S myšlenkou na Boha.
Takový emoční dech budeme vydechovat do vzduchu, který je stále a bezpodmínečně plný Boha a bude naplněn úplně jinou energií – uzdravující.
Zkusme to, prosím!!!!
A pak se všechno zlé rychle zastaví a promění, a skoro hned pocítíte:
„No a co? No a co, že si někdy někdo druhý myslí tohle nebo támhle to…
No a co, že chce někdy někdo druhý tohle nebo támhleto… No a co?…“
A to je možné. To je svoboda.
K tomu nám pomáhají děti a obraz jejich ODDANOSTI:
Tímhle činem se nepřemístíme na jinou planetu, kde bude Ráj, ale touhle ODDANOSTÍ Bohu se dostaneme do Ráje POCITOVĚ.
A to je zázrak.
V tu chvíli se začnou díky našemu novému pocitu otevírat brány v našem těle, aby skrz ně mohly z našeho duchovního těla stékat duchovní síly, síly moudrosti, světla, pochopení, porozumění…
A to nemluvím o tom, že díky této vědomé energii se může začít proměňovat i realita.
Tak proč to aspoň nezkusit, zvlášť v těchto naprosto ojediněle svízelných časech.
Pojďme si takto hrát, jako děti!!!
Nemusíme se cítit bezmocně, i když nám někdo přikázal domácí vězení, ale můžeme se tu a tam cítit jako děti, oddaně a svobodně, jako v Ráji.
V tu chvíli budeme vědět, co máme udělat a nebudeme mít strach to udělat – pokud se ODDÁME s důvěrou Bohu.
Není to snadné, ale je to možné.
…Dokud nebudeme jako děti… a dál už citát z Evangelia sv. Tomáše znáte.
Tak tak.
Buďte šťastni
Yvell
V Ostravě 20. 3. 2020, 15:35