Velikonoce – brána do nového světla

        

Velikonoce jsou branou do nového roku života i přírody.

 

Vstupujeme jarní branou velikonoc do nového životního stavu, připravujeme se k výstupu do letních výšin, k přijímání a prožívání duchovních sil z kosmického vědomí.

Začínáme pozvedat hlavu k nebesům, radovat se z probouzející přírody, která má takovou sílu, že to až rozum nebere, jako třeba malinké semínko, když prorazí i beton – úžasné… Nadechujeme se vědomě a vědoměji, abychom do sebe nabrali více toho vítězného slunce.

Tak to je.

Žádný vir ani vír nezastaví sílu Slunce na jeho vítězné cestě.

Začíná takové zvláštní období, po celé zimě, byť letos byla mírná, jestli vůbec nějaká. Po období krátkých dnů a dlouhých nocí začíná období, kdy si můžeme začít uvědomovat znovu a nově jaký obrovský význam má pro náš život celý svět, nejen ten fyzický, ale skutečně celý, i ten neviditelný.

Co vlastně víme?

Je to zvláštní – zabití a umučení Lásky a Pravdy považujeme v tradici za nejvýznamnější den nejvýznamnějších svátků v křesťanství. Nepochybně je to silný obraz vyzývající k téměř nekonečnému rozjímání o jeho významu.

Ale jak hluboko člověka aktivuje?

Víme o této skutečnosti mnohé, ale jak mnoho ji dokážeme posunout třicet centimetrů níže – do srdce; a pak několik centimetrů nalevo a napravo – do rukou, tedy do těla, kterým můžeme konat a uskutečňovat to, co víme.

Člověk v dnešním světě se opravdu může jevit stále jako bytost, která má „plnou hlavu“ všeho možného, ale jedná nevědomě. Tedy bez vědomí sebe a Krista v souvislostech.

Bez vědomí srdce. Bez souladu rozumu a citu. Bez vědomí.

Pak se ani nemusíme divit, že nás postihují takovéto celoplanetární epidemie. Možná jsou skutečnou a očistnou odpovědí na úroveň našeho vědomí a na naše činy.

Vloni Katedrála Notre Dame a letos Coronavir

Mnohé paralely bychom našli v našem každodenním životě, jenom je otázkou, jak dalece si své utrpení a bolest dáváme do spojitosti s nepochopením vlastních rozhodnutí a jednotlivých kroků.

Je to náhoda, že právě v době Velikonoc se děje tato celosvětová hrůza? Přičemž v loňském roce vzplanula Katedrála Notre Dame v Paříži též o Velikonocích…?

Věřím, že každý člověk cítí, nikoliv svým rozumem, intelektuálně, ale prostřednictvím svého srdce, že na světě je Láska (světlo, Kristus). A tak se od nepaměti obrací k přírodě, když touží pocítit božskou duchovnost, nebo se od přírody odvrací, když ji popírá.

A současná doba?

Zprávy z duchovního světa jsou nekompromisní: pokud se člověk neobrátí k duchovním hodnotám, čeká ho jen bída a utrpení. Materialismus už překročil své hranice, nemá se kam dál vyhrabat, víc si nahrabat, už se jenom protáčí ve vlastním bahně.

Vracet pozornost k tradicím má svůj velký smysl, ale jen tehdy, je-li pozornost vědomá a není-li jen bezduchým papouškováním nějakého zvyku.

 

Ať tak či tak, přeji všem, bez rozdílu, bez výjimky, laskavé velikonoční dny a noci.

 

Přečtěte si dále: Staré zvyky a tradice Velikonoc

Buďte šťastni

S láskou a ve vděčnosti

Yvell

 

Yvetta Ellerová – terapeutka – „ladička“ pozemského a andělského světa, která se celý život věnuje dětem, umění a andělům.

Děti a umění jsou za-zrakem.

www.yvellerova.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů