Napadlo vás, že všechno, co vás napadlo, je možné?
Určitě ano.
Tak to je – VŠECHNO JE – v tomto nekonečném poli vědomí, nebo můžeme říci v informačním poli nebo kvantovém poli, já říkávám – v Božském vědomí – VŠECHNO JE.
Když všechno, tak všechno.
I to, co vás jen napadlo… a dokonce i to, co vás ani nenapadlo – protože to mohlo napadnout někoho jiného.
Když se zaposloucháte do slova NAPADLO, tak určitě vnímáte ten pohyb.
Ale to slovo v sobě nese význam: napadení – jako ve válečné terminologii – napadla vás myšlenka… přepadl vás pocit…
Rozdíl je v tom, že v realitě válek a ubližování je těchto slov zneužito. Ale do určité míry se jedná o snahu vnutit někomu jinému svoji představu, vzít si něco, co jeden má, a druhý ne – akorát násilnou formou.
Násilím se to stává tehdy, když jeden chce jen brát, bezohledně, sám nic nedávat, dokonce ničit, co někdo jiný vytvořil.
Tak se to děje ve světě válek. Bezohledně, bez vědomí.
Proč se tak děje, to je jiné téma, každopádně se určitě shodneme na tom, že ničivá napadení jsou cestou bez Boha, bez vědomí souvislostí, prostě bez vědomí. Ničení v bezvědomí.
Ale napadení člověka Bohem, to je úplně jiné kafe, úplně jiná cesta. To je cesta vzájemnosti.
Božské vědomí nemá jinou možnost
Božské vědomí nemá jinou možnost, než „napadnout“ člověka, což se děje různými cestami, a tou nejjednodušší je napadení myšlenkou nebo pocitem.
Není to žádné násilí na člověku. Bůh si nic nevezme násilím, nic tím sám nezničí – pokud člověk sám nezačne ničit, ale to je pak, jak jsem říkala, ničení jako čin bez-vědomí.
Já tohle připomínám proto, že napadne-li vás nějaká myšlenka, tak nenese-li v sobě impuls ničení něčeho nebo někoho, a je jedno jestli fyzicky, slovem, nepravdou, zlou kritikou, pomluvou – což jsou duchovní vraždy, na to si dávejte velký pozor… ale je-li naopak ta myšlenka tvůrčí a pomáhající, tak vězte, že je od Boha.
Bůh vás napadl – protože jen vy máte tělo a ruce, abyste nápad uskutečnili ve světě, ve hmotě. Bůh vás napadl, aby vás napadlo na něj myslet.
Můžete to vnímat jako obraz toho, že Bůh chce využívat něčeho, co sám nemá – a to je vaše tělo a vaše ruce. Ale je to ve vzájemnosti a daruje vám svoje Božské vedení.
Vypadá to velmi jednoduše. A jako vše v tomto božském světě, to také tak jednoduché je. Nejtěžší na tom všem je připustit, že se tak děje.
Takže: napadne-li vás jakákoliv tvůrčí, pomáhající, pozitivní myšlenka, pak je od Boha, a to je cesta vzájemnosti a velké pomoci – Božské vědomí vám tímto nabízí fyzickou radost, zážitek, který se rozlije jako libá vůně do celého vesmíru, pokud tuto myšlenku, která vás napadla, zrealizujete. Vy sami se prostě a jednoduše budete radovat.
Nepříjemné pocity se dostavují, pokud to člověk neudělá. Což je projevem nedůvěry. Sobě i Bohu.
Přirozeně, jak jsem říkala ve videu: HROMNICE – O jakou schopnost člověka se v současné době vede boj?, tak každý člověk má v sobě schopnost rozpoznat dobro od zla.
Jak jsem psala na začátku.
Všechno je – v rukách člověka a ve vědomí Boha. Je to vždycky jenom člověk sám, kdo rozhoduje o realizaci svých nápadů.
Ano, po určitou mez – protože když překročí hranice do stavu bez-vědomí Boha, ocitá se v plné moci zlých sil a pak už je všechno jinak. Ale pořád JE.
Božské vědomí zlému nenapomáhá, ani mu nemůže zabránit, je-li to svobodná vůle člověka, byť i to samozřejmě má svoje meze.
Božské vědomí ale napomáhá dobrým záměrům, ale!
I to má svoje ale, které také leží na bedrech člověka samotného: aby rozpoznal, do jaké míry je samotná pomoc pomocí a kdy už může škodit.
Zpravidla je tou nejgeniálnější indicií vnitřní radost.
A to je právě téma tohoto únorového období – naslouchat Božskému vědomí skrze sebe, skrze nápady, myšlenky a pocity.
Když si dovolíte vědomě v sobě aktivovat vnitřní radost s důvěrou v Božské vedení, pak máte vyhráno.
Ocitáme se totiž před mocnou branou Božské Lásky, která se otevře s 1. jarním dnem. A každý, každičký den je velmi důležitý pro to, abychom prošli.
Strážci prahu nás tak jak tak vyzvou k odevzdání všeho, co nám neprospívá, co nás omezuje, brzdí, co nám škodí. Abychom mohli odevzdat, musíme si toho být vědomi. Musíme vědět, co je to „to“, co nás omezuje. A není to nic, co pochází od jiných.
Právě pozornost k naší vlastní vnitřní radosti nám pomáhá k tomuto uvědomění, neboli rozpoznání.
No řekněte, není to krásné? Jemné… laskavé? Je.
P.S. O principu odevzdání-obětování jsem mluvila ve videu ke 4. avdventnímu týdnu: Nová Spirála časo-prostorové linie. Můžete si poslechnout.
Všechno dobré je možné.
—
Na závěr přidávám andělskou zprávu pro tohle období: VNITŘNÍ RADOST:
- většinou se nedostavuje sama od sebe
- většinou potřebuje trochu lidské vůle – vědomého rozhodnutí, někdy i trochu tzv. „na sílu“
- „zkuste“ se pro vnitřní radost vědomě rozhodnout, alespoň jednou za den
- třeba jen na pár sekund
Celý obsah k tématu HROMNIC najdete v dopise, který zasílám ne-pravidelně naší skupině VĚDOMÍ RADOSTI. Můžete se přidat.
Buďte v radosti.
S láskou a vděčností Yvell